Hana Zagorová

^D Když stíny se na střechách lámou a budeš zas ^Emi sám,
^A když podvečer zavoní slámou, já radu ti ^A dám.
^D Mám v podkroví z pavučin zámek a holubí ^Emi trůn,
^A dám ti rad několik stránek a střevíčky ^D k snům.

Štěstí ti ^G pláchlo zadními ^D vrátky,
včerejší ^G vítr nechytíš ^D zpátky,
^A nad střechou se ^G zatočí, ^A řekne, tak se ^G měj,
^D má ^G lo mě ^A znáš ^A7 .

Jak vratká je ke štěstí brána, málokdo ví,
že lásku, co odešla z rána už nedohoní.
Šla tudy docela blízko, snad okolo nás,
příště jí udělej místo a neztrácej čas.

Sbohem ti ^G mávám zlatými ^D vlásky,
k čemu teď ^G vrásky málo mě ^D znáš. <sup>Emi A G A

D</sup> Málokdo, málokdo, málokdo, málokdo ^Emi ví,
^A málokdo, málokdo, málokdo, málokdo ^D zná,
^D láska šla docela blízko, snad okolo ^Emi nás,
^A příště jí udělej místo a neztrácej ^D čas.

Sbohem ti mávám zlatými vlásky,
k čemu teď vrásky málo mě znáš.
Málokdo, málokdo, málokdo, málokdo ví,
málokdo, málokdo, málokdo, málokdo zná,
málokdo, málokdo, málokdo, málokdo ví,
že lásku, co odešla z rána už nedohoní.
Málokdo, málokdo, málokdo, málokdo ví,
málokdo, málokdo, málokdo, málokdo zná.
Málokdo, málokdo, málokdo, málokdo ví,
málokdo, málokdo, málokdo, málokdo zná.