Hana Zagorová

Nevěřím ti, když se díváš

na můj stín pod přikrývkou,

že jsem tvou první dívkou,

nevěřím.



Nevěřím ti, když se blížíš

a dech tvůj plný vášně

zašeptá, že rád máš mě,

nevěřím.



A přitom všem stejně vím,

že byl jsi a zůstaneš tím,

kdo rána má rozsvěcí,

dny zhasíná.



Kdo ví, proč jsem vůbec já

tak strašně nedůvěřivá?

Nevěřím, prostě já nevěřím.



Nevěřím ti, i když vstáváš

to, že snů měl jsi málo,

jen o mě se ti zdálo,

nevěřím.



Nevěřím ti, když se loučíš



to že mé prázdno zkrátíš,

že se dřív dneska vrátíš,

nevěřím.



A přitom všem stejně vím,

že byl jsi a zůstaneš tím,

kdo rána má rozsvěcí,

dny zhasíná.



Jen s tebou já můžu žít,

že někdy bys chtěl odejít,

nevěřím, nevěřím. nevěřím...