Hana Zagorová

Óda na život je óda ód,

velká neznámá i pevný bod,

náš vznik.



Vklouznem na svět a plácnou nás,

v šťastné chvíli se ozve včas náš křik.

Malý hlásek je signál, mám se k světu.

A co ten váš svět, jak zachová se ke mně…



Hej, vy dva, když z lásky máte mě tu,

pocit bezpečí teď smím snad na vás chtít,

mně se líbí žít.



Óda na život je óda ód, vyjde zářivá

i z černých not zní dál.

Člověk ve větrné růžici dobré zprávy

všem stanicím by přál.



Tolik lidí a stejný úděl máme,



svět je pódium a otáčí se s námi,

hvězdy mlčí, nám století se láme,

óda na život je silnější než čas,

věčně zpívá v nás.



Tolik lidí a stejný úděl máme,

svět je pódium a otáčí se s námi,

hvězdy mlčí, nám století se láme,

óda na život je silnější než čas,

věčně zpívá v nás.