Hana Zagorová

Á, á, á…

Slíbil jsi mi hrádek dát

a skálu, na které měl stát,

sto stád bujnejch koní,

sto růží, co voní,

pít z říčky, tam kde proud má spád.



Vím, že jsou sliby-chyby stále jen,

sliby-chyby jako sen konejší, nic víc.

Pro mě jsou sliby-chyby stále jen,

sliby-chyby jako den včerejší, nic víc.



Á, á, á…

Slíbil jsi mi háj a mlýn,

v něm starodávný baldachýn

a trůn z drahokamů.

Co dál? Spoustu klamů,

z kterých zbývá pouhý stín.



Vím, že jsou sliby-chyby stále jen,



sliby-chyby jako sen konejší, nic víc.

Pro mně jsou sliby-chyby stále jen,

sliby-chyby jako den včerejší, nic víc.



Nechci žádný šperk a nechci víc než mám,

/co mi slíbíš, vím, co mi slíbíš./

celý svět za jedinou chvilku dám.

/co mi slíbíš, vím, co mi slíbíš./



Přízeň mou tu nelze koupit,

kdo to pochopí, tak neprohloupí.



Ze všech slibů zbyl jen cár

a žádná radost, žádný žár.

Kdo dal sliby plané,

ten zjistí hned, pane,

že zůstal sám a sám a sám.



Tím, že jsou sliby-chyby stále jen,

sliby-chyby jako sen konejší, nic víc.

Pro mně jsou sliby-chyby stále jen,

sliby-chyby jako den včerejší, nic víc.



Pro mně jsou sliby-chyby stále jen,

sliby-chyby jako sen konejší, nic víc.

Vím, že jsou sliby-chyby stále jen,

sliby-chyby jako den včerejší…