Hana Zagorová

Starci na chmelu

Chodili spolu z ?isté lásky,

a sedmnáct jim bylo let.

A do té lásky bez nadsázky

se vešel celý šedý sv?t.

Ten sv?t v nich vid?l klásky,

a jak by mohl nevid?t.

Vždy? horovali pro texasky

a sedmnáct jim bylo let.



A v jedné zvlášt? slabé chvíli

za noci silných úklad?,

ti dva se spolu oženili

bez požehnání ú?ad?.

A? vám to je ?i není milé,

m?la ho ráda, m?l jí rád.

Odpus?te dívce provinilé,

jestli vám bude o to stát.



Kdyby sis o?i vyplakala

a jako mo?e byl tv?j žal,



nikomu tím nepom?žeš,

život p?jde dál.



Na slzy vždycky je moc brzy,

a jenom slaboch by jich ptal,

planým ná?kem málo zm?žeš,

život p?jde dál.



Nev??, že zrada nep?ebolí,

ten zázrak už se stokrát stal.

A? se trápíš pro cokoli,

život p?jde dál.



I pro tvé o?i, moje malá,

?as dávno lék sv?j uchystal,

kdyby sis o?i vyplakala,

slepý bych tu stál.



Život je bílý d?m

s vyhlídkou do zahrady.

K nejv?tším zázrak?m

pat?í fakt, že jsi tady.



Život je bílý d?m,



d?m od pólu až k pólu,

k nejv?tším zázrak?m

pat?í, když dva jsou spolu.



Vyr?stá ze zem?

a dotýká se nebe,

když stojíš vedle m?,

když stojím vedle tebe.



Den je krásný, den je krásný,

den je krásný s tebou.



Když dva se rádi mají,

i v lednu je jak v máji,

i v lednu je jak v máji,

s tebou, s tebou, s tebou, s tebou.



Den je krásný, den je krásný,

den je krásný s tebou.



Když dva jsou jako jeden

v máj prom?ní se leden,

v máj prom?ní se leden,

s tebou, s tebou, s tebou, s tebou.



Sv?t je krásný, sv?t je krásný,

sv?t je krásný, s tebou.

Sv?t je krásný!