D Poslyšte, F# ševci i Hmi dřevorub G ci,
D baladu A truchlivou C vo korup D ci,
A vo jednom D dědovi- G zeměděl D ci,
A co s kozou rady už D nevě A děl D si,
A bydlel na samotě, D měl slámu na botě
A a koza nežrala G vod čtvrtka k D sobotě,
A zoufalý penzista D řek’ si, že dojista
E radu mu musí dát internis A ta.
Že není ve městě veterina,
požádá doktora Severína,
ráno, když umyl si z očí spaní,
vyrazil do města s močí ranní,
gatě dal na kšandy a nikoliv ze švandy
nalil tu kozí moč do láhve vod brandy,
zárodky potvůrek najde v ní doktůrek,
myslel si upřímně děda z Hůrek.
V čekárně doktora Severína
angína, průjem a vedle rýma,
lékaři i sestře Amálii
líčí děd tu kozí patálii,
by svou řeč podpořil, v tašku se ponořil
a vytáh’ tu láhev, vo níž jsem hovořil,
než začal myšlenku, s receptem byl venku,
vše bylo hotovo za chvilenku.
Tu láhev ze stolu už ze zvyku
schoval si pan doktor do šuplíku,
až půjde po práci pro hovězí,
řezníka uplatí, v tom to vězí,
když přišel do masny, tak bylo vše jasný,
láhev tam zanechal, no řekněte, copak s ní,
řezník, ten, člověče, vypije, co teče,
ať je to po ránu a nebo večer.
Sotva však udělat krůček stačil,
tak řezník, co právě bůček svačil,
dostal chuť na doušek, svatá pravda,
rozhod’ se, že si z té láhve zavdá,
polknul jen jeden hlt, měl z toho málem smrt,
ze dveří vyrazil a hnal se jako chrt,
napřáh’ se vodshora a praštil doktora,
ten na zem upadnul jak brambora.
Řezníku, co byl tak zkorumpován,
musel být žaludek vypumpován,
i chudák doktůrek měl toho dost,
vodvezen byl pak na pohotovost,
při hlavním líčení oba dva sklíčení
byli převelice, k base prý klíč není,
a koza ve chlívku žrala i polívku
A a děda radostně D zased’ k A pív D ku.
Ivo Jahelka
