Ivo Jahelka

Levá, dva, pohov, dva, zpívat, dva.

Slyšte, jak Míra si civilu neužil
poté, co opustil podmínky polní,
souzen byl za to, že cizích práv zneužil,
všanc dal své vlastnosti morálně volní.
Některé zážitky z vojenské služby
ze všeho nejradši nezažil už by,
obzvláště poručík Meszáros Gábor
dráždil ho jak býka červený fábor,
Míra mu přislíbil stokrát v duchu
C
odplatu vo síle čtyř dělobuchů.

®: Děvčice nevěrná, hlavice jaderná,
vojna je nádherná!

"Jen počkej, Gábore, do dne a do roka,
však já ti připravím pořádnou ránu,"
sliboval Míra, a to s tváří proroka,
když tenkrát opouštěl kasáren bránu.
V civilu způsobem poměrně prostým
opatřil pro akci potřebný kostým,
v půjčovně rekvizit za mírný obnos
rozličné vám šatky snesou až pod nos,
než padly ty pravé, zkusil troje
s hodností majorskou stejnokroje.
®:

Sluneční brýle a falešné šediny,
Míra měl toho dne parádní formu,
do města, kde sloužil, zas přijel z dědiny,
na sobě majorskou tu uniformu.
Ukrytý v podloubí na hlavní třídě,
čekal, až v ta místa konečně přijde
ten, co ho dva roky soustavně deptal,
chudáka vojáka nikdy se neptal,
jenže dnes Míra byl nadřízený,
Meszáros tím pádem zas vyřízený.
®:

Veprostřed náměstí atrakce veliká:
cvičí tam poručík pořadový krok,
za hojné účasti vděčného publika
major ho péruje, až je z toho cvok:
"Čelem vbok, vpravo vzad, krok-sun-krok a klus,
zastavit, stát, raz, dva, tři, pozor, pohov, šlus,
každou chvíli hrozí vám s nepřítelem střet,
proto rychle k zemi a plížením vpřed!"
Aby se Meszáros neradoval,
tak na závěr Míra ho degradoval.
®:
Hej!