1. Nejsme všichni svatí, to se ví,
nejsme všichni svatí, to se ví,
a neplatíme nájem a lžeme si navzájem
a trochu príliš pijem a někdy se i bijem,
nejsme všichni svatí, to se ví,
když se ráno slunce objeví.
2.
život dal víza vstupní, tak netřeba být smutní,
vždyť usměvavé tváře, to je ten správnej nářez,
nejsme všichni smutní, to se ví,
když se ráno slunce objeví.
R: Pravda je hluboko jako dno Macochy,
na duši nepokoj, je konec epochy,
století pokroku, báječnejch počinů,
falešnejch proroků, justičních zločinů.
3.
ale až přijde čas bouří, ať vyhrajou tu moudří,
a hloupost, ač je věčná, nebude nebezpečná,
nejsme všichni moudří, to se ví,
když se ráno slunce objeví.
4.
tak dřív, než prach z nás zbyde, pojďme žít jako lidé,
slušně, samozřejmě, já přeju ti, ty přej mně,
všichni jsme jen lidé, to se ví,
když se ráno slunce objeví.
R: Pravda je hluboko jako dno propasti,
tak už se upokoj, sám nesu odkaz ti,
že až se probudíš, tak se ti poštěstí
v osudu osudí sáhnout si pro štestí.
*: Nejsme všichni svatí, to se ví ...
nejsme všichni svatí, to se ví,
a neplatíme nájem a lžeme si navzájem
a trochu príliš pijem a někdy se i bijem,
nejsme všichni svatí, to se ví,
když se ráno slunce objeví.
2.
život dal víza vstupní, tak netřeba být smutní,
vždyť usměvavé tváře, to je ten správnej nářez,
nejsme všichni smutní, to se ví,
když se ráno slunce objeví.
R: Pravda je hluboko jako dno Macochy,
na duši nepokoj, je konec epochy,
století pokroku, báječnejch počinů,
falešnejch proroků, justičních zločinů.
3.
ale až přijde čas bouří, ať vyhrajou tu moudří,
a hloupost, ač je věčná, nebude nebezpečná,
nejsme všichni moudří, to se ví,
když se ráno slunce objeví.
4.
tak dřív, než prach z nás zbyde, pojďme žít jako lidé,
slušně, samozřejmě, já přeju ti, ty přej mně,
všichni jsme jen lidé, to se ví,
když se ráno slunce objeví.
R: Pravda je hluboko jako dno propasti,
tak už se upokoj, sám nesu odkaz ti,
že až se probudíš, tak se ti poštěstí
v osudu osudí sáhnout si pro štestí.
*: Nejsme všichni svatí, to se ví ...