Emi Chtěl spolu F s ní, pořád Ami být, někam H jít, spolu Emi spát.
To se ví, byla fajn, dokořán měl ji rád.
Přišel pak ale den, kdy se zle vyspinkal,
tiše F vstal, zaved Ami jí do ba G žin, nepla H kal.
Postavil, políbil, pohladil, se zasmál,
slovo ji neřekl, strčil ji, jen tam stál.
Koukal se dolů, s bříškama prstů si hrál,
nechtěl ji a tak ji do země zahrabal.
Marně se C#mi zvedá, H klesá stále A níž a G# níž.
Marně ho hledá, ví že už ho neuvidí,
marně se vzpírá, síla ji už nestačí,
marně se zvedá, marně ho hledá,
marně se vzpírá dál.
Od těch dob nikdo ho ve městě neviděl,
Každý se jenom ptal, proč to vše udělal?
Každou noc od lesa dívčí hlas do tmy zní,
volá zpět lásku svou, jedinou, poslední.
Emi Nad městem krouží dva barevní ptáci
a C stále jsou jiní a stále jsou jiní.
Jaksi Taksi
