V našem d Ami omě už pár pátků pod schod E y je kamrlík,
a tam žije jak na statku kocour jm Ami énem N E evrl Ami ík,
sedí, mlčí, frajer děsný, do tmy sch E ovává svůj krk,
život pulsuje a běsní, a ten k Ami ocour E ani m Ami rk.
Drápy má už mimo provoz, myši dávno nechytá,
loví nás na čestné slovo a na půlku jelita,
on a žádat, on a prosit, zlatý voči, nech si zdát,
každý sám mu něco nosí a je rád, že on je rád.
Rozvalen je na podlaze jako vejce natvrdlé,
ze tmy usmívá se blaze, jde nám drápy po hrdle,
zřejmě proto je tak smutný dům, ve kterým bydlíme,
koupit lampu bude nutný, kdy se ale složíme?
Jaromír Nohavica
