Jaromír Nohavica

Za temným oknem,
v květníku sivém,
hrubý a špičatý
krčil se kaktus,
jednoho jitra
červený z lodyhy
vyrazil kalich,
červený květ.

Byl u nás básník, co jiné měl oči,
co měl rád rudé voňavé růže,
distichem zvučným pochválil růži,
odsoudil pyšně ten rudý květ.

Jsou duše drsné, co samy šly žitím,
hroty a ostny se zalily vrchem,
co měly v srdci, kvetly-li jednou,
kvetly-li v noci, byl to rudý květ.