Jarek Nohavica
Láska je jak kafemlýnek
1. Láska je jak kafemlýnek, všechno semele,
sáhne, sáhne do vzpomínek, teplo po těle,
tvoje vlasy havran utkal, moje včelí dech,
ty jsi řeka krásně prudká a já tichý břeh.
R: Každý jsme jinačí,
protože kde je voda, je i oheň,
když se nám to někdy rozkvačí,
Říkáme si: nebuď trdlo, jen si rychle vzpomeň,
každý jsme jinačí,
protože kde je voda, je i oheň,
když se nám to někdy rozkvačí,
Říkáme si: jen si vzpomeň.
*: Jak nás celý týden budily až odpolední zprávy v rádiu,
jak jsem nadával, že než bych snědl to tvé lečo, to se radši zabiju,
jak jsi se mnou prohrávala v kostkách šestnáct miliónů ve zlatě,
jak jsi chtěla ošetřit tu včelu, a ta včela píchla tě.
2. Láska je jak kafemlýnek, všechno semele,
sáhne, sáhne do vzpomínek, teplo po těle,
tobě dali učit třicet dětí, já šel k lopatě,
chodíš domů o půl třetí, a já po páté.
R:
*: Jak jsem trnul ve skříni na kolejích, zda mě tam vrátná objeví,
jak mě objevila: ale, pane Nohavica, to jste vy?
Jak jsme měli geniální plán, jak rozbít hernu u Černé louky,
jak jsme šili z plyše super extra unikátní klobouky,
jak jsme se hádali o voloviny a zkoumali, z čí to bylo viny,
a potom nevěděli, proč jsme se vlastně přeli,
a lehali a běhali a spali, ale i nespali,
a tulili se, zubili se ruku v ruce vedle sebe,
láska je kafemlýnek, šáhne ti do vzpomínek,
všechno semele, teplo jde po těle,
láska je kafemlýnek, šáhne do vzpomínek,
všechno semele, teplo jde po těle,
láska je kafemlýnek, šáhne do vzpomínek ...
Láska je jak kafemlýnek
1. Láska je jak kafemlýnek, všechno semele,
sáhne, sáhne do vzpomínek, teplo po těle,
tvoje vlasy havran utkal, moje včelí dech,
ty jsi řeka krásně prudká a já tichý břeh.
R: Každý jsme jinačí,
protože kde je voda, je i oheň,
když se nám to někdy rozkvačí,
Říkáme si: nebuď trdlo, jen si rychle vzpomeň,
každý jsme jinačí,
protože kde je voda, je i oheň,
když se nám to někdy rozkvačí,
Říkáme si: jen si vzpomeň.
*: Jak nás celý týden budily až odpolední zprávy v rádiu,
jak jsem nadával, že než bych snědl to tvé lečo, to se radši zabiju,
jak jsi se mnou prohrávala v kostkách šestnáct miliónů ve zlatě,
jak jsi chtěla ošetřit tu včelu, a ta včela píchla tě.
2. Láska je jak kafemlýnek, všechno semele,
sáhne, sáhne do vzpomínek, teplo po těle,
tobě dali učit třicet dětí, já šel k lopatě,
chodíš domů o půl třetí, a já po páté.
R:
*: Jak jsem trnul ve skříni na kolejích, zda mě tam vrátná objeví,
jak mě objevila: ale, pane Nohavica, to jste vy?
Jak jsme měli geniální plán, jak rozbít hernu u Černé louky,
jak jsme šili z plyše super extra unikátní klobouky,
jak jsme se hádali o voloviny a zkoumali, z čí to bylo viny,
a potom nevěděli, proč jsme se vlastně přeli,
a lehali a běhali a spali, ale i nespali,
a tulili se, zubili se ruku v ruce vedle sebe,
láska je kafemlýnek, šáhne ti do vzpomínek,
všechno semele, teplo jde po těle,
láska je kafemlýnek, šáhne do vzpomínek,
všechno semele, teplo jde po těle,
láska je kafemlýnek, šáhne do vzpomínek ...