Na zahradě, trochu křivě, ze země ční kolík
První kolík všechno kolem něj do běla oblík
Kolík trochu vzpomíná
Na čas, co se zelená
Kdy si děcka zas vedle něj postaví kyblík
Pruská jabloň unavená teď už tvrdě spí
Kolik jablek urodila sama sotva ví
Na jaro si odpočívá
Kolík se k ní smutně dívá
Stojí jen tak beze smyslu zabodnut v zemi
Nejsem na nic, sobě říká, na zánik čekám
Štěstí nikdy nedožiju, vždyť kořeny nemám
Nevím, co je radost zrání
Neznám jara milování
Žádný život nezplodím už, jen rozpad čekám
Jenom občas, když je léto, přiběhne dítě
Vidí ve mně stožár lodi, sní o velké cestě
Tu pocítím větru vání
Šťastně je mi ke skonání
Na svůj úděl zapomenu, zas žiju na světě
Na nás, věci přebytečné, je svět zbytečně zlý
Marnost marně promarňuje, ohněm ji pálí
Nechápe, že zbytečností
Vede cestička k moudrosti
Kde se stáří s dětstvím schází na malou chvíli
První kolík všechno kolem něj do běla oblík
Kolík trochu vzpomíná
Na čas, co se zelená
Kdy si děcka zas vedle něj postaví kyblík
Pruská jabloň unavená teď už tvrdě spí
Kolik jablek urodila sama sotva ví
Na jaro si odpočívá
Kolík se k ní smutně dívá
Stojí jen tak beze smyslu zabodnut v zemi
Nejsem na nic, sobě říká, na zánik čekám
Štěstí nikdy nedožiju, vždyť kořeny nemám
Nevím, co je radost zrání
Neznám jara milování
Žádný život nezplodím už, jen rozpad čekám
Jenom občas, když je léto, přiběhne dítě
Vidí ve mně stožár lodi, sní o velké cestě
Tu pocítím větru vání
Šťastně je mi ke skonání
Na svůj úděl zapomenu, zas žiju na světě
Na nás, věci přebytečné, je svět zbytečně zlý
Marnost marně promarňuje, ohněm ji pálí
Nechápe, že zbytečností
Vede cestička k moudrosti
Kde se stáří s dětstvím schází na malou chvíli