Jaroslav Samson Lenk

Modrá je jako balónek ta naše zem,
jeví se prý tak každému, kdo letí sem,
po věky nad hlavou mraky ženou,
radujem se i trápíme za tenkou stěnou.

®: Po různých kolejích do čtyřech stran vlaky jedou

k cílovým stanicím, on každý má svůj cíl,
stejně nás nakonec na jednom nádraží svedou,
nádraží, dobrou noc, a pak už jen "na neviděnou".

Pospolu, a přece každý sám žijem svůj den,
pro lásku, pro závist, na očích všem,
ztracení, každý z nás své blízké hledá,
černá k černé a k bílé bílá vrána sedá.

®:

Nad horou vševěd posvítil na další den,
všichni jsme dávno na nohou, pomalu jdem,
do kopců pastýři ovce ženou,
zvonečky zní, na neviděnou, na neviděnou ...