Jaroslav Samson Lenk

Blond holka

1. Bydlela u nás ve vchodu
blonďatá holka, žádná dáma
kluci ji zvali na sodu
říkala díky, já radši sama
vlasy malinko přes čelo a do nosu trochu jí pršelo
tak dívčí, až to bolelo
a já se styděl, jen jsem ji viděl
na co v mý hlavě se myslelo

2. Prázdniny spadly do léta, jen vítr rozvál pampelišky
ta dívka jela do světa a já pro ni verše střádal z knížky
a jenom v noci ve spaní bral jsem jí hlavu do dlaní
a špatně šlo mi vstávání
ten, kdo si počká, ten prý se dočká, takže mi zbylo to
čekání

3. Ještě noc voní děvčaty, už vlaštovek jsou plně dráty
a cesty zjara počatý jsou konce sukní rozevlátý
některé letní příběhy končí bez lásky, bez něhy
tak i můj skončil pod sněhy
nesmělý trouba, co trochu moc hloubá, vzbuzuje vždycky
jen úsměvy

4. Umřel rok, asi hodně pil, už zase kvetou vlčí máky
každej svou šanci uchopil a nased' na svý vlastní vlaky
každej svou vlastní kolejí, tak lidé lásku ztrácejí
tak končí každý, kdo klame ji
a svobodná máma chodívá sama s kočárem naší alejí