Jaroslav Samson Lenk

Jsi moje milá, jako ta zahrada,
podobná na jaře břízkám..
a když Tě vidím, tak hned mě napadá,
jestli Tě získám..

Jako to dítě, když mámu zazlobí,
vztekám se a se vším třískám..
Udejchanej běžím čtyři poschodí,
z oken na ženský pískám..

Ref. :

Z refýže tramvaj zazvoní,
budí se dům,
den zabil pátou..
Dlouho jsem byl jak na trní,
upíjel rum
a srkal čaj s mátou..
V slabinách bolí a nejde spát,
myšlenky po stěnách skáčou..
Chtěl bych Tě, horkou, milovat
a točím s tužkou jak s káčou..



Kde asi vzala ses ve zdech šedivejch,
bledá, až u srdce svírá..
Že nejsi zdejší, ze zdí špinavejch
někdo na Tebe zírá..

Žárlím, ach, žárlím na cizí pohledy,
kdekdo Tě očima svlíká..
Když spolu jdem, cítím ty ohledy,
tak sliny jedovatý stříkám..


Ref. :

Z refýže tramvaj zazvoní,
budí se dům,
den zabil pátou..
Dlouho jsem byl jak na trní,
upíjel rum
a srkal čaj s mátou..
V slabinách bolí a nejde spát,
myšlenky po stěnách skáčou,
Chtěl bych Tě, horkou, milovat..
A píšu verše, co pláčou..
A točím s tužkou jak s káčou....