Jiří Dědeček

Sonet o blbosti

Prožíval jsem tuhle krutá muka
ještě dnes mi není do zpěvu
naslouchal jsem totiž výlevu
ignoranta tupce nedouka

Mít jak sultán svého mameluka
rozkázal bych: vypucuj si meč
a sejmi ho za tu blbou řeč
jsem však sám a třese se mi ruka

Chovám pravda jistou nedůvěru
k lidem zjevně mdlého charakteru
horší však jsou tupé pytle střev

Zradu lež a jiné podlé skutky
stačí trestat udělením důtky
ale blbost - blbost žádá krev!

Asi bych to neměl nahlas říkat
ale nejhorší jsou kritici
uvijte jim něžnou kytici
přivoní a hned ji začnou žvýkat

Auror prý se s nimi musí stýkat
chce-li se udržet na špici
leckdo však má křeč a zimnici
jen slyší to stádo z dálky hýkat

Já to chápu jako tradici
hadí slinou kolem sebe stříkat
šířit lepru mor a příjici

A že nemám valnou ambici
nechám sebou literárně smýkat
aniž mi to zhorší stolici!