Jiří Korn

^Cmi Nejsi, do mých
^Fmi snů však tiše ^G vcházíš jako
^Cmi říjen, denně ^Fmi vcházíš
skryta tou tmou na můj ^Cmi práh

Blouzním, stokrát ^Fmi láskou ze hry ^G vyškrtnut
a ^Cmi míjen, stačí ^Fmi náhle abych ^G jen svou
ruku ^Cmi vstáh´

Něžná ^As tkáň, slib ^Es dívky - ženy půl
^As7 zášť souhlas, všeho část ^G
pleť ^As tvá je jen ^Es síť mých představ,
^As odkud a kam chceš se ^G vkrást?

^Cmi Nejsi a tak ^Fmi nemáš patřit k těm
^G co zítra ^Cmi zklamou,
radši ^Fmi zavři knížku ^G lží, z té nechci
^Cmi číst
však přesto, když tvá ^Fmi dlaň jak pírko lehká
^Fmi sáhne na mou,
už jsi tím, co zdá se ^G jisté, nejsem ^Cmi nic.

A tak ^As já zaspím ^Es rád koncert kosí,
^As já vždy býval vděčný spáč,
a ^As vím, co že mi ^Es přes noc polštář zrosí,
^As vím je to jen ^B déšť, ne tvůj ^As plá ^G č,

^As nejsi,tvou tvář čas ^Es vráskou nezplení
druhé ^As stárnou, ^B ne ty, ^Es nemusí ^D š se ^Cmi bát, ^B co ti ^As schází ^B krom života
^Es dám ti svůj ^Cmi rá ^B d
ať se ^As dálo můžeš zdát tím čím ^Cmi nejsi.