Stín D padal na Tvou tvář, a Dmaj7 měsíc hospodář,
Gmaj7 vracel se domů, do peřin,
skončil D flám a návrat zpět byl Dmaj7 delší, než sto let,
i když Gmaj7 duben vypil vodu z kalužin.
V ten jarní F#mi7 den jsem Tě Hmi za ruce vzal,
byl jako A sen a C9 nešli jsem dál.
®: Gmaj7 Podívej úsvit, už F#mi ze spánku se Hmi7 sbírá,
Gmaj7 pohladí tváře a F#mi bodá do Hmi7 očí,
Gmaj7 miluj se se mnou, za F#mi ženem neto H7 pýra,
Gmaj7 a jeho křídla nám C9 ráno ochočí.
Den, strůjce objetí, na konci století,
nám vetřel jarní vůně do vlasů,
tady na začátku cest, co vedou z velkoměst,
jsme zůstali, cizinci bez pasů.
A strašák mrak stínem skryl náš hřích,
byl to přítel zamilovaných.
Kamelot
