Kamelot

Je ^C velikej ^G den a ^Ami vítr ^G fouká ^C slámu, ^{G Ami G}
má ^C panenko z ^G temna hor, ^Ami máš ^G zpoždě ^C ní, ^{G Ami G
C} zdržela Tě ^G zpráva, ^Ami že máš ^G nemocnou ^C mámu, ^{G Ami G}
nebo ^Dmi jízdní řád a ^Ami na dráze pytel ^B kamení,
nenech se vykole ^C jit. ^{G Ami G C G Ami G}

Tady kolem závor všechny vlašťovky jsem sčítal,
třeba zejtra odlítnou k jihu žít,
a med ze včelích úlů, jsem jako zloděj sbíral,
mám láhev rosy a tak můžem spolu pít,
nenech se vykolejit.

^G Už vidím z dálky, jak mi ^F má ^C váš, ^{F C
G} na řasách slzy, co ^f nelžou lásku ^C Tvou,
^Emi a náruč Tvou mi v letu ^F dáváš,
^B ať ptákům oči z důlků vypad ^C nou. ^{G Ami G C}

Jenže nikde nikdo, jenom stromy, trať a já,
a noc do pařátů mě zmáčkla jako myš,
jenom strážnej oheň slepý můry přivolá,
a z větrný růžice uslyšíš:
„Pospíchej ke mně blíž.“