E Jsme jako zajatci, kameny pod nohama,
A řemeny kůže v zápěstí.
H Prastará cikánka A z ruky nám hádala jen E štěstí H4 (C#mi)
Jenomže na věčnost netrvá nic a taky
měníš se s dobou, se světem.
Trhnem se od sebe jako ty mraky s úsměvem.
D Hrebeny kopců přejdem už bez šerpů a E otěží
D Jako dva slepí, k slunci se necháme E vést.
D Dvojice skopců, co po tom všem už nikam C#mi neběží
H a nemá sílu A svou zlobu se stolu smést. C#mi H A
Vztekem se obiju a vezmu starou křídu,
srdce tvý na zeď načmárám
roztočím peníze, letenky do Madridu rozprodám.
To potom zabolí a vlastně je to jedno,
kdy se z té války utíká
a to že nás oba dva daleký nedohledno zatýká.
Hřebeny kopců...
Kamelot
