Kamelot

^G Krajina v ^Gsus9 závě ^Emi7 jích ^Hmi7 a stromy ^G6 zebe mráz, ^{C C9sus}
a dole ^G u tote ^G9sus mů můj ^{G6 Hmi7} oheň ^G6 hřál, ^{C C9sus}
kolem ^G svatý ^G9sus ticho ^Emi7 chrámů ^H7 líčí ^G6 na mě past, ^{C C9sus}
to abych ^G zůstal ^G9sus chvíli ^Emi7 dýl, ^Hmi7 ně ^C co si přál, ^H7 hmm,
že ^Emi chci Tě mít zas ^Hmaj7/4 živou, a že s ^Emi rudou kame ^A7 jí,
^Emi7 přicházíš ^Ami pásem ^D7 kolejí. ^{G Gsus4 G}

Jenže přání se neplní, není tu čaroděj,
a já z masa a kostí nejsem Bůh,
náhle zavoněl, jak tenkrát ve větru šalvěj,
a letěl jestřáb nad skálou, nazdařbůh.
On přistál na mých rukou, řekl s velkou nadějí,
že přicházíš pásem kolejí.

Já mu uvěřil a rozbíhám se silnicí,
a jako maják v dálce vidím obraz Tvůj,
ze sněhu zvedám lístek, k vánocům přející,
tam něčí písmo psalo s láskou: „ Milý můj.“
Já vrátím se už zítra, snad Tě slova zahřejí,
vždyť pospíchám pásem kolejí.

®: Ten ^Hmi rukopis já znám a mí ^Emi srdce začlo bít,
zvony ^C ve všech kaplích ^Ami rozehrálo ^G najednou, ^D
a ^G krákorání vran ^Hmi mně ^Emi hlásí, že mám jít,
^C a do Tvých očí ^Ami na chvíli zas ^G pohlédnout. ^{D G G6 Ami7 D7 G Gsus4 G}

Teď stojím u závor a vlak má zelenou,
a zvolna mizí v říši stromů jeho stín,
nikde nevidím Tě blízkou, ani vzdálenou,
že čekám marně zázrak, dobře vím.
Ty nevrátíš se živá, jsi jen popel s Pompejí,
zakletá v pásu kolejí.

©: Ty ^Emi nevrátíš se ^Hsus7/4 živá, ^{Emi A7
Emi7} zakletá v ^Ami pásu ^D7 kole ^G jí. ^{Gsus4 G}