Karel Gott

Já to balím a jdu dál
Řekla náhle bez čekání
Mladej, chudej, žárlivej
Ten je vždycky všude k mání
Mám tě zuby plný i tvý lásky věrný
Řekla, když mi bylo osmnáct !

Ani náhodou nechci lásku tvou
Tenkrát já měl říct a nic víc
Ani náhodou nejdu cestou tvou
Zkusím sám zas jít, měl jsem říct
A byl bych na tom líp
Byl bych na tom líp...

Jenže mužskej rozum má
Až když na noze má kládu
Ví, jak na věc, jak z ní ven
Ví, jak vyhýbat se pádům
To však ale bývá už jen málo platný
Mít ten rozum a mít osmnáct !

Ani náhodou nechci lásku tvou
Tenkrát já měl říct a nic víc
Ani náhodou nejdu cestou tvou
Zkusím sám zas jít, měl jsem říct
A byl bych na tom líp
Byl bych na tom líp...

Ani náhodou nechci lásku tvou
Tenkrát já měl říct a jít dál
Ani náhodou nejdu cestou tvou
Zkusím sám zas jít, měl jsem říct
A byl bych na tom líp
Byl bych na tom líp
Byl bych na tom líp...