Karel Gott

Až jednou na rohu oslovím děvče
a začnu o lásce pět.
a ona řekne mi:
pěvče, kéž by vám bylo míň let...

řeknu: c`est la vie, c`est la vie,
tímto končívá, a to mě nebaví, nebaví,
hrajte ještě dál, naposledy.

Až jednou budu u konce mé písně
a ticho ovládne sál,
já z očí vyčtu vám výsměch,
až budu stát opodál.

řeknu: c`est la vie, c`est la vie,
tímto končívá, a to mě nebaví, nebaví,
hrajte ještě dál, naposledy,
la-la-lá, la-la-la, la-la-lá, la-la-la.

Až jednou za noci nebo i za dne
srdce mé spomalí klus,
až náhle opona spadne,
až hudba dohraje blues.