Karel Gott

Utichlo náměstí, jakoby náhle stín,
plakáty déšť strh z nároží
a poslední aplaus už ztich.

Ticho tu vládne zas,
do duší nám pad' mráz.
Kdy se však z dálky vrátěj zpět,
tak to vím jen já a pan Bass.

Dálky jsou šňůry měst,
ve tvářích brázdy cest.
Dědictvím dávným spoutaným
své poselství zas dál šli nést.

Čas tuhle štaci už svál,
zmizel klaun i principál.
Rozvážej světem úsměvy dětem,
tuším, co žene je dál.

Krev toulavá svá kouzla má,
má moc pár křídel dát,
jak vítr z hor se hnát.
Krev toulavá svá kouzla má,
má moc i brát i dát,
má sílu pouta rvát....