Karel Gott

^A Neviná, snad je vážně ještě ^F#mi neviná,
s hračkou v dlaních večer ^D usíná,
^Hmi neviná a tím tě ^A vá ^E7 bí.

Netuší, co je láska ještě netuší,
je jak portrét s drobnou retuší,
neviná, třešně jí svítí na uších.

A E A E7 A
Každou noc pod polštář
F#mi E H H7 E, E7
vklá-dá svůj malý snář.

Nečeká, na tvůj příchod ještě nečeká,
jak je blízká, tak je daleká,
neviná, jak zeleň lístků na řekách.

Každou noc pod polštář
^F#mi vklá ^E dá ^H svůj ^H7 malý ^E snář. <sup>F#7

H</sup> Šepotá jak je život krásný, ^G#mi šepotá,
všechno zná už kromě ^E života,
^C#mi neviná, jak pták,
jenž ^H kří ^F# dlem ^H třepotá. ^{G7 H}