Karel Gott

Oči má sněhem zaváté
v duši má chladný stín .
Rampouchem srdce prokláté
studený hlas na dlani mráz
ledový klín.
Slunce svit marně útočí
její cit neroztál
prosím Vás pane průvodčí
zastavte vlak
už je to tak nemohu dál.
Vidím, že už se šeří
a vím, teď že jen zbývá
smutek zavřených dveří
pro toho kdo je sám
pro toho kdo si věří
pro toho kdo si zpívá.
Přestože na rtech studí
polibek poslední.
O-o-ooo oči má sněhem zaváté.
V duší má
chladný stín
až se v mě jednou zeptáte co z toho mám, že žiju sám
neodpovím.
Co z toho mám,
že žiju sám,
že žiju stále sám