Karel Gott

^D Oči mám sněhem ^Hmi zaváté,
^F#mi v duši má chladný stín,
^Emi rampouchem srdce prokláté,
studený ^Hmi hlas, na dlani ^Emi mráz,
^F#7 ledový ^Hmi klín.

Slunce svit marně útočí, její cit neroztál,
prosím vás, pane průvodčí,
zastavte ^Hmi vlak, už je to ^Emi tak,
^F#7 nemohu ^Hmi dál. ^{Emi Hmi}

Vidím, že už se ^F#7 šeří
a vím teď, že jen ^Hmi zbývá
smutek zavřených ^Emi dve ^G ří
^A7 pro toho, kdo je ^D sám.
Pro toho, kdo si ^G#dim věří,
pro toho, kdo si ^F#mi zpívá,
přestože ^Hmi na rtech ho ^Hmi7 studí
^E7 polibek posle ^G dní, ^A7 O,ó,ó-o.

®: ^D Oči má sněhem ^Hmi zaváté,
v ^F#mi duši má chladný stín,
^Emi až se mě jednou zeptáte,
co z toho ^Hmi mám, že žiju ^Emi sám,
^F#7 neodpo ^Hmi vím. ^{F#7 Hmi}

Vidím, že už se šeří a vím teď, že jen zbývá
smutek zavřených dveří pro toho, kdo je sám.
Pro toho, kdo si věří, pro toho, kdo si zpívá,
přestože na rtech ho studí polibek poslední, O,ó,ó-o.

®:Oči má sněhem zaváté, v duši má chladný stín,
až se mě jednou zeptáte,
co z toho má, že žiju sám, neodpovím.

^Hmi Co z toho mám, že žiju ^Emi sám,
^G6 že žiju stále ^Hmi sám ^Emi .
^{Hmi Emi Hmi}