Karel Gott

Tiše den zhasíná,
já se ven z okna dívám,
kterak soumrak se zvolna
snáší níž a níž...

Tiše den zhasíná,
v chvíli té vždycky snívám
v šeru zřím tvoji tvář
ty sama někde v dáli dlíš...

Máš mne ráda,
jak já tě mám?
Vrátíš se zpátky zas?
Po sté se ptám.

Což nejkrásnější sen,
jejž jsem kdy snil,
bude dál pouhým snem,
který ztrácí se jen,
jako den,když zhasíná.