Karel Gott

^D To byl vám den, tak ve dvou jen
a byla krásná jako náhlý šťastný ^Emi sen.
^Emi Strom bíle kvet, no príma svět,
^Emi když tajně šli jsme spolu
^A nočním městem ^D ven.

Noc horkých hvězd, noc vratkých cest,
noc něžných tuláků co tmou se dají svést.
Noc která ví, noc která zná,
noc o které už nikdo víc se nedoví.

Poslou ^G chej, chci ^A říct: buď ^D má jen.
Zašep ^G tám, teď ^A hned, jak rád tě ^Hmi mám.
Poslou ^G chej, chci ^A říct, buď ^D má jen, ^Hmi
jenom ^G má buď řeknu ^A lásko navždy ^D má.

Svět byl tak náš, vždyť též to znáš,
když s ústy na ústech, až k hvězdám odlétáš.
Zas voní stráň, dlaň hledá dlaň
a příběh nám jak v krásné knížce začíná.

Poslouchej, chci říct: buď má jen.
Zašeptám, teď hned, jak rád tě mám.
Poslouchej, chci říct, buď má jen,
jenom má buď řeknu lásko navždy má.

(o poltón vyššie)

Poslouchej, chci říct: buď má jen.
Zašeptám, teď hned, jak rád tě mám.
Poslouchej, chci říct, buď má jen,
jenom má buď řeknu lásko navždy má.