Karel Gott

S láskou jdu hrát, s láskou jdu spát,
vzlétám s ní, mám pád, pak smím, s ní vstát,
mě vláčí kaluží, já nic jí nedlužím,
lásce prokleté, proč jsme na světě,
s láskou, s láskou, s láskou.

Lásky kámen proč nést máme,
tíží jen, je v nás, krátí dech, čas,
jsme jen pár pocestných, dávno nezvěstných,
v kruhu bloudících, za svou jepicí,
s láskou, s láskou, s láskou.

Pálí víc než v ráně líh,
déšť i sníh, i vzácný hřích,
láska dává bláznům svým plápol, život, dým,
proč když jí uvěřím, jsem jak pápěří,
lítám nad zemí, krásou oněmím,
zmírám, láskou zmírám, láskou zmírám.

Proč, když jí uvěřím, jsem jak pápěří,
lítám nad zemí, krásou oněmím,
zmírám, láskou zmírám, láskou zmírám, láskou zmírám.