Karel Hála

^Emi Sto kamen ^F ných scho ^G dů ^B až ^Ami7 tam
^Cmaj7 do podkro ^Emi ví. ^{Emi7 Emi
Emi} Každý ten ^F schod je ^G chlad ^B ný ^Ami7 prám
^Cmaj7 mramoro ^Emi vý. ^{Emi7 Emi
Emi} Tam v podkro ^F ví já ^G zvo ^B ní ^Ami7 vám,
^Cmaj7 neodpo ^Emi ví, ^Emi7
A7 neodpo ^Ami7 ví ^C na mou ^H7 lásku ^Emi bláho ^Emi7 vou,
^C na mou ^H7 lásku ^Emi bláho ^G vou,
^A7 na mou ^H7 lásku ^Emi bláhovou. ^{Emi7 Emi}

Zvuk zvonění mě prochvívá, monotonní.
Sto partají se podívá, slzy roní.
A schodištěm se ozývá: nedozvoním,
nedozvoním se na svou lásku bláhovou,
^C na svou ^H7 lásku ^Emi bláho ^G vou,
^C na svou ^H7 lásku ^C bláhovou
^D nikdy ^G víc ^H7 už se ^Emi nedozvoním.

U hlavy mé pár voskovic slzy roní.
a zvonů chor zní ze zvonic, monotonní.
U dveří mých se nikdo víc nedozvoní,
nedozvoní ani láska bláhová,
ani láska bláhová, ani láska bláhová
nikdy víc už se nedozvoní.