Karel Kryl

^{Emi Edim Emi H7
Emi} V rohu ^Edim náměstí, ^Emi kousek ^D7 od nádraží,
^Emi pod černým ^D7 baldachýnem ^G ko ^A mínem ^H vytvořeným,
^Emi němá ^Edim bolestí ^Emi stála ^D7 nad drenáží
^Emi Madona s ^D7 mrtvým synem ^Emi umučeným.

Stála zmatená nenadálým hlukem,
na ruce déšť jí padal jak slzy velekněze,
trochu zděšená podnapilým plukem,
^Emi co vůbec ^D7 nevy ^G pa ^A dal ^H7 na vítěze.


®: ^Emi Stojíce ^D7 u Piety ^Emi kouřili ^D7 cigarety
^Emi a šnapsem ^D7 žízeň hnali ^G kilo ^A metr ^H klusem,
^Emi kuplety z ^D7 kabaretu ^Emi zpívali ^D7 pro Pietu,
^Emi a když je ^D7 dozpívali, ^G otřás ^A li se ^H hnusem.

Měli monstrance cestou nakradené
a snímky pro rodiny, jež léta neviděli,
místní sebrance, válkou nakažené,
tu trochu zeleniny záviděli.

Holky z ulice trochu pomuchlali
a pak jim zaplatili držadlem bajonetu,
sklady munice pečlivě zavírali,
a pak se posadili pod Pietu.
R: Sedíce pod Pietou cpali se omeletou,
hlasitě nadávali na pitomou nudu,
čmárali po Pietě pozdravy Mariettě,
kterou si půjčovali, neznajíce studu.

Jednu neděli polní zabalili,
poslední pohlednici příbuzným odeslali,
potom odjeli, aniž zaplatili,
na cestě železnicí usínali.

Nikdo neplakal, nikdo nelitoval,
nikoho nebolelo, že jeli bez loučení,
někdo přitakal, jiný poděkoval,
nikomu nescházelo poroučení.

®: A jenom pod Pietou holčičku pětiletou
písmena zaujala načmáraná křídou,
^Emi číst se však ^D7 neučila, ^Emi tak nápis ^D7 pohladila,
^Emi písmena rozmazala, zbytek umyl déšť,
zbytek umyl déšť, zbytek umyl déšť ^{Enu6 Emi9/6}