Karel Kryl

V ovocné směsi ční paprsek měsíční
a já si pro Zuzanu píseň skládám,
a jako včera jsou pod temnou terasou
dvě křesla z molitanu prázdná.

S rukama za hlavou těžkou a bolavou,
tiše si pro Zuzanu píseň zpívám,
snad lásku vyslovím jí klíčem houslovým,
co v prachu na pianu čmárám.

R: Tak z okna mezaninu sleduji Zuzaninu
siluetu, jsa v pokleku,
vymýšlím nezbednosti, vědom si dovednosti
Kapuletů i Monteků.

Klekání vyzvání večerní vyzvání
a tanec pod jabloní můry tančí,
a jestli nezhasne, určitě užasne
nad písní, co jsem pro ni složil,
nad písní, co jsem pro ni složil,
nad písní, co jsem pro ni složil ...