Ami Je jaro, G větry E vanou od jihu Ami do cely,
sbohem či C nashledanou, G obecné vese E lí,
Ami jsou stromy plné G mízy a F někdo jiný sk E lízí
Ami to, co jsme zase G li, E to, co jsme zase Ami li.
Ačkoli dozvonilo poslední zvonění,
přec v duši temno zbylo a v srdci vězení,
po vinných ani slechu, a jiným ku prospěchu
jsou naši ranění, jsou naši ranění.
Je jaro, ledy plovou s narkózou do žíly
a s maskou sametovou jde ústup zdvořilý
a na mohyle něhy mráz uhrabává sněhy,
jež zimu přežily, jež zimu přežily.
®:
Karel Kryl
