V ACCORD_Amiulici leží stín spuštěný z vACCORD_EesmírACCORD_Amiu,
spadaly do hlubin figurky z pACCORD_Eapíru,
jednoho dnACCORD_Amie tě omrzACCORD_Gí ACCORD_F#(ACCORD_-) všACCORD_Fe, čím jsi dosud žACCORD_Eil,
zbACCORD_Amiudou ti oči prACCORD_Dmio slzy ACCORD_Amia střepy z rozbitého zACCORD_Ercadla sn(ACCORD_Ami)ů.
Koukáš se na lidi, všechno se propadlo,
tvé oči uvidí odporné divadlo,
všechno je nějak jinačí, svou kůži vyměníš
a zjistíš, že ti nestačí jen střepy z rozbitého zrcadla snů.
*: BrACCORD_Amioukáš si pACCORD_Fomalu tesklivou mACCORD_Amielodii,
když bloumáš ACCORD_Fulicí, cítíš se sACCORD_Amiám,
vyčteš si z křACCORD_GišťáluACCORD_F tACCORD_Eěžkou mACCORD_Amielancholii,
říkáš si: mACCORD_Fěsíci, jsi starý krACCORD_Eám!
Městem se míhají opilá zrcátka,
oči ti říkají: lidi jsou zvířátka,
pohled ti halí temný stín, jsi nějak rozladěn,
tvůj nepochopitelný spleen jsou střepy z rozbitého zACCORD_FrcACCORD_Eadla snACCORD_Amiů.
Karel Kryl
