Karel Kryl

Tráva
Jen tráva se ptá, proč už se teď nesměji,
jen tráva se ptá, proč jsem ztratil naději,
proč teď místo květů arniky černou růži v klopě nosím,
to jen pro mrzáků trafiky, pro ty mrtvé za rákosím.

Jen tráva se ptá, zda ty verše zahodím,
jen tráva se ptá, proč už sem teď nechodím,
proč teď místo stvolů jetele z bloku trhám svoje snění,
to jen kvůli kusu ocele, stvořenému k zabíjení.

R: Vítr si zpívá tu píseň monotónní,
déšť tiše smývá kameny pod jabloní.

Jen tráva se ptá, proč se krčím mezi stvoly,
jen tráva se ptá, proč mám oči plné soli,
to jen jedna nota půlová, zasazená v květináči,
vyrostla mi v kulku z olova, proto pláči,
proto pláči, proto pláči, proto pláči ...