Karel Plíhal

^D Tak ti teda píšu v opilecké pý ^A še

^Emi dopis, co ti ji ^G nej fra ^A jer nenapí ^D še,

dopis, co ti jinej frajer nesesmo ^A lí,

^Emi žádný hloupý frá ^G ze, ^A jak mě srdce bo ^D lí.



®: ^D7 Nejsem žádnej zla ^G tokop a ne ^E ní mi to lí ^A to,

že ^D7 jsem kdesi pro ^G pil re ^E jžák i to sí ^A to.



Zato když jsem včera večer seděl s kamarády v šenku,

má stará Múza dala mi svou novou navštívenku,

už od rána mě svádí, hladí, líbá atakdále,

jenže bez tebe se cítím jako přikovanej k skále.



®: Vzpomínky mě klovou do mých ztvrdlých jater,

slzím z dýmu, jenž sem vane z vater kolem Tater.



Prej z vesmíru se blíží naše příští zkáza

a Země - to je stará a velmi křehká váza,

popraskaná váza jako tvoje láska ke mně,

co zbylo z tvý lásky, co zbude z tý Země?



®: Nebude to bolet, neboj, potrvá to chvilku,

přestaneme řešit naši malou násobilku.



Přestanem se trápit, kdo ji za nás dopočítá,

přestanem si nalhávat, že na východě svítá,

obyčejní lidé vedou obyčejné války,

chci naposled tě uvidět, a třebas jenom z dálky.



*: Tře ^D bas jenom z dálky, když už to nejde zblí ^A zka,

do ^Emi kud konec to ^G ho všeho ^A Pámbu neodpí ^D ská,

do ^Emi kud konec to ^G ho všeho Pá ^A mbu neod-,

^D tak ti teda píšu v opilecké pý ^A še

do ^Emi pis, co ti ^G jinej fra ^A jer nenapí ^D še,

dopis, co ti jinej frajer nesesmo ^A lí,

^Emi žádný hloupý frá ^G ze, jak ^A mě srdce bo ^D lí,

^Emi žádný hloupý frá ^G ze, jak ^A loučení bo ^D lí,

^Emi žádný hloupý frá ^G ze, jak ^A beznaděj bo ^D lí,

^Emi žádný hloupý frá ^G ze, jak ^A loučení bo ^D lí,

^Emi žádný hloupý frá ^G ze, jak ^A mě srdce bo ^D lí,

^Emi žádný hloupý frá ^G ze, ^A jak mě hlava bo ^D lí ...