Tvoje dlaně kreslí
v samotě čtyř stěn
v té kresbě já čtu otázku
proč žiješ opuštěn
vždyť všem dívkám v očích září
dívčí svatozář
proč tobě se to nepodaří
dát jí svou tvář na oltář.
Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
kdo to ví a zná lépe
než penzion blues a já.
Věř mi penzion blues je lepší
než pohodlí všech železnic
myslím, že každé velké nádraží
tě spolkne jako nic
a o tom jsi neměl zdání
že nádraží má velký hlad
myslel jsi, že jen skrývá tajemství
které nedají vlakům spát.
Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
kdo to ví a zná lépe
než penzion blues a já.
Jen pan Shakespeare znal tě kdysi dávno
tvou lásku, samotu a strach
a možná, že znal i penzion
a tvé okno a na něm prach
tak rád bys mu o tom podal zprávu
tu nejkratší ze všech zpráv
jenže pošta měla dneska zavřeno
a tak mlčel telegraf.
Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
kdo to ví a zná lépe
než penzion blues a já.
Nebyl to rozvod z tvojí viny
jestliže vina něco znamená
když na tvé židli teď sedí jiný
a nezná tvá přání ztracená
jen slyší vysílačku noci
v podpalubí svých snů
jeho žena je stále útlá v bocích
i já se za ní ohlédnu.
Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
kdo to ví a zná lépe
než penzion blues a já.
Pak to rychle letělo z kopce
vypil bys i hvězdy, kdyby v nich byl líh
namísto syna mi obětuj skopce
tolik lidí bylo v ulicích
a žádný neznal cestu zpátky
všechno bylo naposled
a jen penzion otevřel náruč
a nabídnul ti nový svět.
Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
kdo to ví a zná lépe
než penzion blues a já.
V něm novomanželé tiše leží
vedle v pokoji a sní
jejich svědek je namol opilý
chtěl by vážně ležet s ní
a ty, ty chtěl bys totéž
tak hrozně jim závidíš
že trháš knihu básní na kousky
a lačně ji potom jíš.
Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
kdo to ví a zná lépe
než penzion blues a já.
Někdo po tobě hází tvá psaní první lásce
kde je vzal
jen pár listů ještě schází
ty, které jsi nenapsal
jak vzdálené galaxie
míjíme se na schodech
kdo ví jak někdo žije
když ztrácí sílu, cit i dech.
Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
kdo to ví a zná lépe
než penzion blues a já.
Nechtěj víc než můžeš zvednout
nepospíchej, není kam
než ti začnou vlasy šednout
najdeš v uhlí drahokam
najdeš dopis v prázdné schránce
s přesnou mapou ke štěstí
je v tvém srdci jako v bance
a získáš si ho pouze lstí.
Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
kdo to ví a zná lépe
než penzion blues a já.
Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
kdo to ví a zná lépe
než penzion blues a já.
v samotě čtyř stěn
v té kresbě já čtu otázku
proč žiješ opuštěn
vždyť všem dívkám v očích září
dívčí svatozář
proč tobě se to nepodaří
dát jí svou tvář na oltář.
Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
kdo to ví a zná lépe
než penzion blues a já.
Věř mi penzion blues je lepší
než pohodlí všech železnic
myslím, že každé velké nádraží
tě spolkne jako nic
a o tom jsi neměl zdání
že nádraží má velký hlad
myslel jsi, že jen skrývá tajemství
které nedají vlakům spát.
Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
kdo to ví a zná lépe
než penzion blues a já.
Jen pan Shakespeare znal tě kdysi dávno
tvou lásku, samotu a strach
a možná, že znal i penzion
a tvé okno a na něm prach
tak rád bys mu o tom podal zprávu
tu nejkratší ze všech zpráv
jenže pošta měla dneska zavřeno
a tak mlčel telegraf.
Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
kdo to ví a zná lépe
než penzion blues a já.
Nebyl to rozvod z tvojí viny
jestliže vina něco znamená
když na tvé židli teď sedí jiný
a nezná tvá přání ztracená
jen slyší vysílačku noci
v podpalubí svých snů
jeho žena je stále útlá v bocích
i já se za ní ohlédnu.
Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
kdo to ví a zná lépe
než penzion blues a já.
Pak to rychle letělo z kopce
vypil bys i hvězdy, kdyby v nich byl líh
namísto syna mi obětuj skopce
tolik lidí bylo v ulicích
a žádný neznal cestu zpátky
všechno bylo naposled
a jen penzion otevřel náruč
a nabídnul ti nový svět.
Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
kdo to ví a zná lépe
než penzion blues a já.
V něm novomanželé tiše leží
vedle v pokoji a sní
jejich svědek je namol opilý
chtěl by vážně ležet s ní
a ty, ty chtěl bys totéž
tak hrozně jim závidíš
že trháš knihu básní na kousky
a lačně ji potom jíš.
Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
kdo to ví a zná lépe
než penzion blues a já.
Někdo po tobě hází tvá psaní první lásce
kde je vzal
jen pár listů ještě schází
ty, které jsi nenapsal
jak vzdálené galaxie
míjíme se na schodech
kdo ví jak někdo žije
když ztrácí sílu, cit i dech.
Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
kdo to ví a zná lépe
než penzion blues a já.
Nechtěj víc než můžeš zvednout
nepospíchej, není kam
než ti začnou vlasy šednout
najdeš v uhlí drahokam
najdeš dopis v prázdné schránce
s přesnou mapou ke štěstí
je v tvém srdci jako v bance
a získáš si ho pouze lstí.
Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
kdo to ví a zná lépe
než penzion blues a já.
Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
kdo to ví a zná lépe
než penzion blues a já.