Komunální Odpad

Jeptiška

Na ulici před klášterem dívka spoře oděná.
Vypadá na poběhlici, na tu holku bez jména.
Celá se třese a je jí zima kam, dnes večer půjde spát?
Nemá domov, nemá nikoho, kdo by jí řekl, jak má ji rád.

V klášteře okno a v okně světlo, dívka se k nemu přiblíží.
Postavy v černém uvnitř vidí, když nesměle tam nahlíží.
Po chvíli váhání vejde dovnitř, všichni se po ní otočí,
proklíná lásku, proklíná sebe, slzy se vlejí do očí.

Rf:
Kdo tělo tvý, teď vykoupí, kdo nepoznal ten nevěří.

Na ulici před klášterem ...