Krysař

Temný stín tam v rohu stál,
hm, sestra má se vdává,
každý se ho trochu bál,
každý si pozor dává.

Z jeho očí cítím chlad,
tenhle stín mohla bych milovat.

On se smrtí je kamarád,
to napsáno má v tváři,
nikdo ho tu nemá rád,
že prý štěstí maří.

Ani já nemůžu uvěřit,
že právě s ním chci žít.

Srdce mý hoří jasným plamenem,
ty, kdo jsi bez viny, hoď kamenem
po dívce, co ďábla miluje.
Zkouším se marně s city prát,
asi zasáhl mě černý šíp.
To je ten, kdo se mi do snů vkrad,
chci utéct s ním, snad mi bude líp.

Proč mě Bůh touhle láskou potrestal?
Tak, jak dřív radši bych žila dál.

Asi to takhle musí být...