Kryštof

A když mi řekneš, odletím
hned pryč
z tvého srdce dokořán
a když se vyhnu záclonám
zbydu nad městem jen já
a ten kýč,
co ho bůh sype z rukavic,
starý plešatý měsíc a nic víc.
Budu jak prázdný kulturák,
jen jedna z tvých derniér,
snad nejhezčí z nejhorších her.
Budu jak prázdný kulturák
a jediný, co mě zmate,
budou všude kolem starý lístky z šaten.

A mé prázdné jeviště,
ti nechám na příště,
a mé prázdné jeviště,
ti nechám na příště.

A když mi řekneš, odletím
hned pryč,
v tu chvíli zmizí všechen strach
a na mou židli sedne prach
a na parapet ti dám svůj klíč
a báseň psanou z provázku
o tom, že jsem fakt asi jen kluk z obrázku.
Že jsem jen prázdný kulturák,
jeden z nehratelných scénářů
a špatný výklad ze snářů,
že jsem jen prázdný kulturák,
partie končící vždy matem,
smirkový papír, co se tváří jako satén

A mé prázdné jeviště,
ti nechám na příště,
a mé prázdné jeviště,
ti nechám na příště,
a mé prázdné jeviště,
ti nechám na příště,
a mé prázdné jeviště,
ti nechám na příště.