Kryštof

Mám ^G7maj moře skryté v hoře
z tenkých ^Hmi stěn
až ^G7maj naplní mě, odpustím ho ^Hmi ven
a pak ve mně ^G7maj zhasne
všechno to krásné
já zůstanu ^Hmi stát
^G7maj na jednom z jeho břehů ako ^Hmi rát…

A roztříštím ^G7maj rým
něhou bodláčí
rezonan ^F#mi7 cí
v kruhu se stáčím
do prázdných ^G7maj rámů…
Vodopádů ^G7maj stín
květinám smáčí
listy do ^F#mi7 vín
v dužinách kráčím
porce ^G7maj lánům

Slzivou bouří zapírám výlety snů
trombóny třpytu roztroubí je v hlas
vyřčené potají
hned u rtů zatajím
a skryju v list
až v nebezpečném bezpečí
svému moři začnu číst…

Že roztříštím rým
něhou bodláčí
rezonancí
v kruhu se stáčím
do prázdných rámů…
Vodopádů stín
květinám smáčí
listy do vín
v dužinách kráčím
porcelánům