Kryštof

Jako vášeň, která hasne v kouři
namačkaná bez ostychu v zastup živočichů,
jako jas dálkových světel,
jako nad talířem večer mi mizíš...
a mizíš někde v dávno,
jsi láska, co mě škrtí, já na pokraji smrti,
ve svém paralelním světě
toužím po odvetě a křičím...

Slova jsou jen kapky deště a Ty voláš, ať prším ještě
Slova jsou jen kapky deště a Ty voláš
Slova jsou jen kapky deště a Ty voláš, ať prším ještě
Slova jsou jen kapky deště

Jako touha, sklem co neprorazí
nekonečné břehy s kufry plných něhy
zvu obchodníky s deštěm,
chci koupit to Tvé JEŠTĚ a slyším
v rozestlaném tichu
zvuky autoplánů, co unáší Tě ránům
jsi tečka v kalendáři,
co nadosmrti září a křičí

Slova jsou jen kapky deště a Ty voláš, ať prším ještě
Slova jsou jen kapky deště a Ty voláš
Slova jsou jen kapky deště a Ty voláš, ať prším ještě
Slova jsou jen kapky deště


Slova jsou jen kapky deště a Ty voláš, ať prším ještě
Slova jsou jen kapky deště a Ty voláš
Slova jsou jen kapky deště a Ty voláš, ať prším ještě
Slova jsou jen kapky deště