Kryštof

Tančím jen se svým tělem
a zkouším sám k sobě vzplanout,
synteticky přec neuměle
seznámím svou levou část s pravou…chvíli se
míjí a nad nimi vzduchem
splývaje kroužím jak orchideje,
už jsem si blízko a pomalu tuším,
mám v sobě dotyk a to ticho, co se chvěje
…už vím, co se děje, už vím

Cítím ty slzy,
ty vody, co samy jsou,
s úsměvem umřou mi pod řasou.

Vznáší mě z kapek potu
ty páry až k nebi někam ke stropům,
tam v mlhu se srazím a v rozesněžení
svou touhu zmrazím a světlo v tmu změním... pak v divadle
stínů, sám v hlavní roli,
jsem zároveň divák,co nadšeně tleská a uvnitř ho bolí,
že v peřejích peřin a průsvitných snech,
jsem vrahem vteřin, umírám ve sklech a tajím dech
…a tajím

Cítím ty slzy, ty vody, co samy jsou,
s úsměvem umřou mi pod řasou.
Cítím ty slzy,
Cítím ty slzy,
Cítím ty slzy,
a to mě mrzí,
a to mě mrzí,
a to mě mrzí a mrzí a mrzí