Kryštof

^E Do perutí v konečcích ^Hmi řas,
^E jak z telegrafních drátů ^Hmi vytepu vzkaz,
že cítím ^E ztrátu,
ve svém aparátu,
^Hmi To ticho před bouří, co zebe víc než vanilkové nebe.
^E Tři plus milión sto básní,
že napíšu ^Hmi zas
^G6 a můžeš se ^A dívat a vstupné si ^Hmi nech ^A
G6 Jen když mé ^A tělo orosí ^Hmi dech. ^A

ref.: 2x
UŽ DOBŘE ^D ZNÁM TO TICHÉ ^A HŘMĚNÍ
KDY ZRCADLE ^Hmi NÍM SE ^D VRACÍ
TO CO ^G ZTRÁCÍM. . .

Do perutí v konečcích řas,
jak z telefonních tónů vypustím hlas.
Že chci příjmout linku,
jen na chvilinku,
než sečtu kresby letokruhů,
já z knihy ohrožených druhů.
Já milenec
něžně brutálních krás

^G6 a můžeš se ^A dívat a vstupné si ^Hmi nech, ^A
G6 jen když mé ^A tělo orosí ^Hmi dech. ^A

ref.: 2x

Mezihra: 4x ^Hmi , ^A

Do perutí v konečcích řas
jak z telegrafních drátů vytepu vzkaz.
Ref.:2x