Lenka Filipová

Práh bolestivosti

Když město svážou vlasy noci na uzle tmy pár pevných pout domů se vrací pozdní chodciněkdo tu stojí sám a chce uhodnout

U koho v bytě teď telefon zvoní
a čí spaní ruší jeho tón
Třeba jej vzbouzí dobrou správou
A nedej Bože, třeba i zlou

Jen slýchává tý kroky
a nikdo není tam
Poslouchá je dlouhé věky
Když vím že je sám
Jen stáří a stín
s neskrývanou chtivostí
Říka mu každý má
vlastní práh bolestivosti

Na rohu žlutá lampa bliká
A z nebe stéká nespavost
odchází jistým krokem samotářů
A za ním tiše kráčí lhostejnost

®: Jen slýchává tý kroky
a nikdo není tam
Poslouchá je dlouhé roky
i když ví že je sám
Jen stáří a stín
s neskrývanou chtivoustí
Říka mu každý má
vlastní práh bolestivostí

Jen stáří a stín
s neskrývanou chtivoustí
Říka mu každý má
vlastní práh bolestivostí