Lenka Filipová

V šálku čaje na Srí Lanku

Stůl s deskou místy spálenou
Výhled s nevypranou záclonou
hotelový pokoj v kterém plouží se čas
v něm si loudí o ozvěnu
tóny z baru v suterénu

A ten pokoj s tím svým komfortem
Stál se na pár dní mým domovem
Prázdne stěny krášlí pouze obraz a rám
od malíře stroskotance, sklizeň čaju na Srí Lance

Zář sluneční sálá z něj
ve chvíli kterou známa beznaděj
V přístavišti zvedá kotvy nádherná loď
Já odplouvám místo spánku
v šálku čaje na Srí Lanku

Desettisíc vůni
mně hýčka příbojem
nedočkavou dálkou se stávám
Na rozkvetlých pláních se potkám s malířem
do barevných tonů když dává
svou dlaň, svůj zrak
A říká kto z nás věří na zázrak
Nezbyla mi barva
na mou cestu spáteční ...
A tak odplouvám v ranním vánku
za malířem na Srí Lanku

Desettisíc vůni
mně hýčka příbojem
nedočkavou dálkou se stávám
Na rozkvetlých pláních se potkám s malířem
do barevných tonů když dává
mou dlaň, můj zrak