Leoš Mareš

Každý všední ráno na mě čekáš hned jak vyjdu z domu.
Vžycky si jen stoupneš vedle toho stoletýho stromu.
Až do konce světa ten tu bude stát.
Tobě je však míň, zhruba o osmdesát.
Na tváři ti denodenně hraje úsměv jemný.
A nad pupíkem velký, dva charaktery pevný.
Ruměnec na tváři, výraz ostýchavý.
Věděl bych hned jak zaměstnat svoje ruce hravý.
Všechno se prý zrodilo až po velkym třesku.
Tvoje oči vypadaj jak moře po rozbřezku.
Vlny tvých vlasů dovádějí v příboji.
Hezká nebo chytrá, myslím, že jseš obojí.
Nekoukáš na to kdo přijel v jaký káře.
Před chvíli jsem viděl záblesk svatožáře.
Zahořel jsem láskou, vidíš, děláš ze mě žháře.
Slíbil jsem, že nepodlehnu, děláš ze mě lháře.

I to další ráno na mě čekáš hned jak vyjdu z domu.
Proč si vždycky stoupneš vedle toho stoletýho stromu.
Až do konce světa ten tu bude stát.
A tobě je furt míň pořád o osmdesát.
Všechno na tvym těle je v dokonalý souhře.
Dnes večer to prozkoumáme máme turnaj v dvouhře.
Doufám, že mi daruješ tvoje první podání.
Pak si vyměníme strany pauzičce nic nebrání.
Najdem tajný místečko v maličkatym lese.
Zpráva kde se nachází, rychle se nese.
Ta radost až na kost trvá okamžik pouhý.
Jsi moje nová tramvaj do stanice touhy.
Chtěl bych se tě dotýkat přes vlákna tvýho svetru.
Vadí mi jen tvoje výška přes třiapul metru.
Jsi nejkrásnější holka na celym širím worldu.
Tak proč jseš tu se mnou jenom na BILLBOARDU.