Lucie Bílá

Povídej mi o svých snech

a o těch zdech,co obrůstá tak dávno mech

Nech mě jít tvou zahradou,

když stíny zas se táhle přikradou


V knize smutku nech mě číst

a drž mě dál jako spadlý, už suchý list

Dal's mi víc,než sám jsi měl-já tobě nic-

až teď to vím-bohužel...


Tiše stéká čas

po mně stéká čas

zrádná mořská sůl

odpadává z řas-na zem z řas


Na Větrným návrší oheň vyhasnul

já se tě už nedočkám

Hejno černejch havranů se rozletí

snad ví,že smutek mám


Tak's mě poprvé

zranil až do krve

víc než trnů pár

víc než dravčí spár


Tiše stéká čas

po mně stéká čas

zrádná mořská sůl

odpadává z řas-na zem z řas


Né,ty vážně nejsi z těch

co opustit je snadný

jako hřích-jak hřích

co já spáchám


Tiše stéká čas

po mně stéká čas

zrádná mořská sůl

odpadává z řas-na zem z řas